I přesto, že teď můžu podat “slohovku” s přesnou odpovědí i argumenty na otázku: Zapojím se do odboje, nebo raději nebudu dělat nic? – pravda je taková, že pod takovým tlakem skutečného prožitku dané situace se může změnit má tvrzení a rozhodnu se pak na základě jiných faktorů jinak.
Všichni musíme čelit rozhodnutí mezi tím, co je správné a co je snadné. – to byla a je věta, kterou jsem kdysi slyšela asi ve filmu nebo četla v knížce a pomáhá mi rozhodovat se dodnes. Nechci tvrdit, že mlčet, nedělat nic a jen nečinně přihlížet je jednoduché, ale rozhodně jednodušší než jít proti proudu – proti většině. Když ale následně najdeme další lidi – individuální jedince – a spojí se síly, vše jde snáz. V takovou chvíli nejde jen o mé vlastní přesvědčení, ale o přesvědční skupiny, která se rozhodla za ni bojovat a udělá prakticky cokoli, aby se tak stalo.
Musí přece vždy existovat nějaký odboj, exilová vláda. Někdo tam musí být a o všechno se starat, ne? Věřím v odboj, stejně jako věřím, že nemůže existovat světlo bez stínu nebo spíš stín, neexistuje-li žádné světlo. Je důležité bojovat a znovu bojovat a vydržet v boji, protože jedině tak můžeme zlo udržet v bezpečné vzdálenosti, i když jej nikdy úplně nevymýtíme.
Když věříte ve svoji zemi (a společenství), kterou tu několik let společně s dalšími občany stavíte a budujete od úplných základů, nemůžete ji přece jen tak někomu vydat. Nemůžete ty lidi jen tak někomu vydat. Každá dřívější generace bojovala za to, aby se nám dostala svoboda, nejlepší vzdělání a v rámci mezí a určitých možností ideální zázemí – tak proč bychom se toho všeho měli teď tak vzdát? Proč bychom se jim teď jen tak měli vydat? Co by na to asi řekli, ti kteří za tuto zemi bojovali.
Proto také musíme myslet i na budoucnost. Já bych tedy rozhodně nechtěla, aby mé děti vyrůstaly v režimu, systému, se kterým bych nesouhlasila. Chtěla bych jim doprát již zmíněnou svobodu, vzdělání a také mír.
Víte, pro mě čurání proti větru není úplně jednochudé, i když to asi pro každého. Je to vnitřní boj, který si musí každý z nás vyřešit sám. Zvláště když nechci zklamat rodinu a lidi, na kterých mi zaleží. Nevím, jak by reagovali. Přesto touha po získání spravedlnosti, ve mně probouzí něco takového, že bych i proti vlastní rodině šla, kdyby to bylo nutné (spíš bych se modlila za to, aby v takovou chvíli byli na stejné straně). Ale když to bude potřeba, klidně to dělat budu.
Proto čůram proti větru. A samozřejmě všichni asi tušíme, jak to dopadne. Máte mokré nohavice. Ze začátku vás to hřeje, ale brzy to začne studit. Ale se ztrátama se předem počítá.