autor: Milan Kundera
Další díla autora: Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Nevědomost/Nevědění,…
Směšné lásky jsou souborem sedmi povídek:
- Nikdo se nebude smát
- Zlaté jablko věčné touhy
- Falešný autostop
- Symposion
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
- Doktor Havel po dvaceti letech (pokračování Symposion)
- Eduard a Bůh
Způsob vypravování:
(ich forma/er forma)
všechny povídky jsou psány v er formě – je zde vždy vypravěč příběhu
Jazykové prostředky:
Autor používá nevšední pojmenování, např.: prostopášný, nonšalantně, frivolní, frigidní….
Autor zasazuje různé úvahy do jeho příběhů a dělá je tím i trochu chaotickými.
Vyskytují se velmi často přirovnání. metafory, metonymie atd.
Já zde popíšu povídku Falešný autostop (stručně) – neboť jej považuji snad i za nejlepší povídku, kterou jsem kdy četla.
Falešný autostop
Postavy:
- Mladík – skoro třicátník, je ohleduplný, vždy byl gentleman a velmi něžný k ženám
- Dívka – je stydlivá, skromná, pokorná, cudná, křehká,…
Děj:
Tento pár odjede na čtrnáctidenní dovolenou na Slovensko. Zastaví na benzince, aby nabrali potřebné palivo a dívka si mezitím odskočí na malou. Vždycky se styděla, i před svým partnerem, říkat, že potřebuje na záchod. Dívka je obecně velmi stydlivá. Mladík její nevinnost má moc rád, protože to u mnoha žen nepoznal. Měl již mnoho zkušeností a to dívku dosti znervózňuje, mimojiné na něho žárlí.
Když však dívka nastoupí do auta, hraje si na to, že je stopařka. Mladík se do hry také dostane a bude mít roli “drsňáka”. Dívka není už tak cudná a stydlivá, najednou se předvádí. Zatímco mladík již není takový galantní gentleman a dělá si co chce – skrze tuto hru i změní místo pobytu, změní trasu. Po celou cestu autem se oba dva chovají ve svých rolích a dělají, že se neznají. Když už jeden chce hru skončit, tak mu to ten druhý nedovolí a zpátky ho do role opět zasadí. Ze stopařky se postupně začne klubat lehká dívka a tak spolu najdou nějaké ubytování, kde spolu mají strávit noc. Mladík dá dívce 50 korun a řekne jí, že za víc nestojí – to si dívka uvědomuje, že je to stále jen hra, ale už si přeje, aby to celé opravdu skončilo. Začne ho prosit a oslovovat jeho jménem, ale mladík pokračuje ve své roli a když přijde na milování dívka se rozbrečí – najednou dosáhla něčeho, co v životě nechtěla – milování bez lásky. Mladík si uvědomuje, že se mu jeho dívka skrze její roli neuvěřitelně zhnusila. Nelíbí se mu. Pohrdá svou dívkou. Dívka se rozpláče. Když milování skončí, Dívka nepřestává opakovat jeho skutečné jméno a připomíná mu, že je to ta dívka – ta skutečná dívka, žádná stopařka.
Místo a čas:
Pravděpodobně 2. pol. 20. stol. na území tehdejšího Československa – konkrétně Slovenska (Nové Zámky).
Vlastní názor:
Směšné lásky mám velmi, avšak jsem měla dosti problém s charakteristikami zejména mužských postav, kdy byli vyzobrazeni převážně jako “děvkaři” – a to se mi příčí.
BOŽÍ !!!