Autorem tohoto díla je: Karel Hynek Mácha – což byl český básník a prozaik, a představitel českého romantismu, současníky jsou Josef Kajetán Tyl nebo Karel Jaromír Erben.
literárním druhem je: epika
literární žánr je: básnická próza
příběh se odehrává v krkonoších a čas není přesně definován – ale pohybuje se v neurčité minulosti
tématem díla je hledání: samotný poutník (Jeník) je symbolem vnitřního hledání a to smyslu života a duchovního významu
teď něco k postavám:
- hlavní mužská postava je dvacetiletý poutník – Jeník – je odvážný muž a symbolizuje hledání
- mezi další postavy také patří: duchové mnichů či stařec
a teď už děj:
hlavní postava putuje po krkonošských horách a k večeru se dostává těsně pod vrchol Sněžky. Pohledem do noční krajiny přemítá o svém údělu, současně s tímto monologem jsou popsány i okolní hory, příroda, počasí. Náhle si všimne starého rozpadajícího se gotického kláštera, který ční na samém vrcholku hory. Přes silné nápory větru se dostane dovnitř a od jednoho ze zemřelých mnichů se dozvídá zajímavou novinu. Má štěstí, neboť právě dnes je den, kdy se probouzejí spící mniši, aby večer opět upadli do celoročního spánku.
Poutník pak může vstoupit do velké síně plné zmrtvělých mnichů a hodinu jim klást různé otázky. Jejich odpovědi jsou tak strašlivé, že nakonec vyběhne s hrůzou a pláčem ze síně i z kláštera. V poledne se ozvou zvony a z kláštera vyjde pohřební průvod navždy zemřelých. Za nimi se vyhrne dav obživlých mnichů, z nichž někteří chtějí sestoupit z hory dolů a jiní s nevýslovnou touhou hledí na krajinu pod nimi. Vichr je však všechny zadržuje u kláštera. Večer pak vichr zažene obživlé mnichy do předsíně, kde mnozí z nich zůstanou se sepjatýma rukama, zbytek pak se vrhne do síně. Dveře síně i předsíně se pak na rok zavřou.
V noci sestupuje poutník ze Sněžky. Zdá se mu, že se před ním vznáší bledá ženská postava s bílou tváří, jejíž mrtvé oko se upřeně dívá vzhůru na kříž na vrcholu hory, na který ukazuje i její ztuhlá sněhobílá ruka. Když Sněžka zmizí za skalinami, postava se změní ve starce s bílou po pás dosahující bradou, kterému okolo mrtvého obličeje padají dlouhé šedé vlasy s vpleteným věncem z bílých a červených růží. Ruka starcova pak ukazuje na tajemný černý průchod ve skále, ze které padá řeka.
Poutník pohlédne sám na sebe a zjistí, že je strašně proměněn: i jemu padají šedé vlasy okolo vysokého vráskovitého čela po vpadlých lících a mísí se s bílou, po pás dosahující bradou. Pak, hnán podivnou mocí a touhou následuje starce v temný průchod.
zdroj: