= přísudek nám říká co podmět děla, jak se cítí, jakou má náladu, jde vždycky o činnost nebo stav
Druhy přísudků:
- jednoduchý slovesný – Eva pila vodu. (Dále může být jednoduchý slovesný zvratný – Jana se mu smála.)
- slovesný složený – Mirka musela odjet do Ostravy. (Další možnost slovesný složený zvratný – Petr se musel učit.)
- citoslovečný – přísudek je nahrazen citoslovcem (např. Žába žbluňk do rybníka.)
- jmenný se sponou – v přísudku je podstatné jméno, přídavné jméno nebo jmenný tvar přídavného jména; s podmětem bývá spojen sponou, sponové sloveso je být, bývat, stát, stávat se a to ve všech tvarech; jmenný tvar přídavného jména je krátký tvar: nemocný – nemocen, zdravý – zdráv, spokojený – spokojen, starý – stát… (např. Jeho otec býval nemocný.)
- jmenný beze spony – to samé, ale chybí spona, (např. Kniha – přítel člověka.)