autor: Karel Hynek Mácha
další díla autora: Cikáni, Pouť Krkonošská, Obrazy ze života mého
Postavy:
- Vilém – loupežník, zamilovaný do Jarmily; žárlivý, pomstychtivý, nešťastný, smutný, otcovrah
- Jarmila – krásná, nešťastná; zamilovaná do Viléma; poctivá, oddaně čeká na Viléma; svedena otcem Viléma
- poutník Hynek – vystupuje ve 4. zpěvu, sám autor (postoj autora v díle je subjektivní); zamyšlený, vrací se k Vilémovu popravišti
- otec Viléma – nečestný; svůdce Jarmily
- další postavy – Například zvířata, příroda – promlouvají v 1. intermezzu při přípravě Vilémova pohřbu: sbor duchů, žáby, krtek, rosa, noc, bouře a další
Děj:
Poté co se Vilém dozví, že jeho milá Jarmila byla svedena (ještě před tím, než se poznali), zavraždí svůdce, aniž by tušil, že je to jeho otec. Vilém je za tento skutek odsouzen na smrt. Za Jarmilou, která na Viléma čeká, přijíždí jeho druh a sdělí jí, že Vilém je uvězněn a čeká na smrt pro otcovraždu. Vilém je popraven a Jarmila pro žal a smutek skáče do jezera.
Obsah intermezz (=vsuvka)
- intermezzo – příroda společně s duchy připravuje Vilémův pohřeb a volají ho k sobě
- intermezzo – je již po smrti Viléma a duchové loupežníků po něm truchlí
Čas a prostor:
Děj se odehrává v prostředí Bezdězu a Máchova jezera.
(asi 19. století – v době, kdy autor žil)
Způsob vypravování:
(er forma nebo ich forma???)
psáno er formou
skladba se skládá z:
- dedikace – předmluva, autor vysvětluje smysl díla
- 4 zpěvů
- 2 mezizpěvů (intermezz)
kontrasty:
- líčení májové přírody X Jarmila po tom, co se dozvídá o Vilémovu zatčení, skočí do jezera (nachází se v závěru prvního zpěvu)
- líčení májové přírody X vedení odsouzence na smrt (třetí zpěv)
paralely:
- obraz májové přírody X láska (první zpěv)
- temná noc X myšlenky Viléma na smrt (ve druhém zpěvu)
nepravidelnost jak ve verších (délka verše dána myšlenkou), tak v rýmech
dílo je psáno jak chronologicky, tak retrospektivně (v mezizpěvech)
Jazykové prostředky:
básnický jazyk
lexikální prostředky:
- archaismy (Ach – ona, ona! Anjel můj!)
- hovorové (Vstříc mu běží, zaplesá…)
slohový postup vyprávěcí, popisný
převažují monology (Vilém přemýšlí nad smrtí: A jestliže jsem vůli svou nejednal tak, proč smrtí zlou časně i věčně hynu? Časně i věčně?), ale najdeme i dialog, např. když Jarmila rozmlouvá s druhem Viléma („Kde Vilém můj?“ „Viz,“ plavec k ní tichými slovy šepce praví: „Tam při jezeru vížka ční…)
metafora (strašný lesů pán – loupežník)
apostrofa (Ach zemi krásnou, zemi milovanou)
zvukomalba:
- libozvučné (Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.)
- nelibozvučné (řinčí řetězů hřmot)
epiteta (bělavé páry hynou)
inverze (v tiché se slzy celí rozplýváte)
gradace (Ó krásný – krásný věk!)
personifikace (Jako listů šepotání pode skálou při ozvěně, znělo kolem bez přestání, jednozvučně, neproměnně: „Vůdce zhynul! – vůdce zhynul!“)
gramatické zvláštnosti – autor neustále požívá pomlčky, ať už k vsuvce, ke zvýraznění nebo gradaci apod. (Zdaleka spěchá lid – vždy větší zástup ten – vždy větší – větší jest – vždy roste tento pluk; nesmírné množství již. – Vždy větší jeho hluk)
řečnická otázka (Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou?; Kdo srdci takému útěchy jaké dá?)
Vlastní názor:
Báseň je opravdu květnatě napsaná. Poutavý příběh, i když na mě celkem krutý.
zdroj obrázku: https://knihobot.cz/g/360024