autor: Alena Mornštajnová
další díla autora: Hana, Tiché roky, Listopád, Slepá mapa, Hotýlek…
Postavy:
- Cácora – Hlavní postava. Dívka prožívající traumata a vyrůstající v rodině, kde se lže a zneužívá.
- Maminka – Po odchodu tatínka se z ní stane alkoholička a má nespočet milenců. Sama si prošla zneužíváním.
- Tatínek – Není sice biologickým otcem cácory, ale jiného otce neměla. Má cácoru upřímně rád a kupuje jí i dárky.
- Babi – Babi je jednou z hlavních “vládnoucích” postav v domě. Pěstuje zeleninu a neustále si na něco nebo někoho stěžuje. Nadává cácoře na její neschopnost. Předstírá dobré vztahy s lidmi.
- Děda – Je tzv. “Lesem” v domě. Děda je ten, kdo je sice tichý a téměř nenápadný, přesto však napáchá nejvíce škody – znásilňuje cácoru (vlastní vnučku), znásilňoval maminku (svou dceru) a unášel další děti (pětiletá Blanka Mydlářová-rozuzlení na konci), které zneužíval a následně zabil.
- Ester – Kamarádka cácory ze školy. Je populární a upovídaná. Vykecá doma, že se cácora zmínila, že už měla sex (když jim obou bylo devět). Cácora ji pak vnímala jako zrádkyni.
- (Monika) – Imaginární kamarádka, panenka, jediná kamarádka cácory. Cácora si s Monikou o všem povídá, je jediná, které skutečně důvěřuje.
- Adam a Jakub – Nevlastní bratrové cácory. Biologické děti nevlastního tatínka cácory.
Děj:
Román se odehrává v chronologické, časové posloupnosti od chvíle, co se cácora narodila. Vše vypadá nevinně a postupně se příběh odkrývá. Cácora ze začátku vede spíše konverzace s Monikou.
Když přijde velká voda a záplavy, rodina se pohádá, protože cácora řekne tatínkovi, že babi o něm špatně mluví za jeho zády. Tatínek odejde a už se nikdy nevrátí. Nikdo neví, kde je.
Poté co je ve třetí třídě, začne se hodně bavit s Ester, která jí i často kryje záda, když se cácoře někdo posmívá.
Jednou k ní po škole na zastávku přijde Adam a Jakub, kteří jí začnou vysvětlovat jejich rodinnou situaci a ptají se, kde je tatínek. Cácora má konečně pocit, že není nikomu ukradená, protože hlavně Jakub s ní tráví hodně času. Když pak ale po nějaké době nezjistí žadné informace o tatínkovi, přestane se Jakub (s Adamem) s ní bavit. Cácoře je to líto, protože si uvědomuje, že jim je jedno – ostatně jako všem.
V jednu chvíli začne Ester a cácora si povídat o dětech a o tom, jak se dělají. Cácora se prořekne, že sex už měla – zároveň se rozbrečela a to Ester vyděsilo. Ester to doma pověděla a ti to začali řešit s učiteli. Ester také přesunuli na jinou školu, takže cácora už vůbec nikoho neměla. Cácoru začali brzy vyslýchat a vzhledem k tomu, že i doma byli na ni zlý za to, že se tak věci komplikují, odkývala, že všechno ji to provedl Jakub. Toto křivé obvinění brala jako oprávněné, protože jí Jakub ublížil tím, že se s ní bavil jen, aby měl nějaké informace o otci. Jakuba poslali do nápravného centra na několik let. Adam nato dal cácoře pěstí, ale nijak to Jakubovu situaci nezměnilo.
Roky plynuly dál. Maminka také odešla neznámo kam a cácora šla na střední internátní školu, kde začala také brigádničit. Hlavně si šetřila peníze, aby mohla z jejího rodného domu navždy odejít. Dodělala střední školu a po několika letech se setkala s Jakubem. Ten ji žádá, aby aspoň jeho mámě a jeho přítelkyni dosvědčila, že to nebyla pravda, co kdysi řekla. Ona však odmítá, nechce otevírat staré rány.
Také se dozví, že její mamka má dítě a protože mamka jde na odvykání z alkoholu, musí se někdo o dítě postarat. Cácora nedopustí, aby ještě někomu “Les” ublížil a tak se snaží dostat dítě do péče. Sociální pracovnice však srovnává např. dům vs byt a bere útočiště babi a dědy za vhodnější pro růst dítěte. Také jí máma neustále žádá o peníze, ale odmítá, protože ví, že je máma jen propije.
Rozhodne se přistoupit na radikální řešení a tak, když dítě nemůže získat ona, nedostane ho ani babi s dědou. Využije okamžiku a ve chvíli, kdy nejsou doma, barák zapálí. Barák celý shoří a odhalí se konečně všechna dědova tajemství – nalezne se kostra těla – dětské ostatky Blanky Mydlářové.
Časoprostor:
příběh se odehrává na vesnici v domě u lesa (pravděpodobně v České republice) po 90. letech až po dobu po roce 2000
Způsob vypravování:
(ich forma – er forma???)
ich forma – z pohledu cácory
Dospělá cácora vypráví svůj život z dospělé pozice. Cácoře je 6 let a následně 9 let – poté je na střední a nakonec je už dospělá.
Jazykové prostředky:
často se ukazuje: …klap, klap, klap… – přináší zpočátku napětí, poté se začne často opakovat, jindy symbolizuje samotné zneužívání
vůně a pachy, které cácora popisuje se připisuje dědovu přirození, které jí s traumatem pojí
Vlastní názor:
Les v domě je neuvěřitelně silný příběh. Často jsem nedokázala číst více než 10 stran v kuse, protože se mi místy svíralo a bylo mi “ouzko”. Nedoporučovala bych knihu slabším povahám, ale jinak za mě jedna z nejlepších, kterou jsem kdy četla. 10/10