autor: Irena Dousková
další díla autora: Goldstein píše dceři, Někdo s nožem, Doktor Kott přemítá…
Postavy:
- Helenka Freisteinová – říká si Součková či Brďochová; žákyně druhé třídy, je veselá, vtipná, přemýšlivá, čestná, hodná, upřímná
- Kateřina (Kačenka) Součková– maminka Helenky; je herečkou v divadle, je silně zarytá proti režimu (např. zakazuje chodit Helence na Jiskřičky, protože tvrdí že to jsou “malí komunisti”)
- Pepa Brďoch – nevlastní tatínek Helenky (biologický otec Helenky je Freistein – ten žije v New Yorku a nikdy Helenku osobně nepoznal); také herec v divadle a odpůrce režimu
- babička Dáša – maminka Kačenky, snaží se zasahovat do výchovy Helenky, dopisuje si s Freisteinem o tom, jak je Helenka nešťastná a jak ji chybí tatínek (i když to není pravda); je drbna a pomlouvá; ale na Helenku je vždy hodná, i když někdy až moc starostlivá – tak ji třeba nepouští na koupaliště se koupat
- dědeček František – nekonfliktní člověk, se všemi dobře vychází; manžel babičky Dáši
- Pepíček – Helenčin bratr, často má záchvaty zuřivosti
- Andrea Kroupová – herečka v divadle, bývalá kamarádka Kačenky, ale zaslouží se o její výpověď v divadle – našla si partnera, který je komunista, tak se také stala komunistkou
- paní učitelka Koláčková – Helenčina učitelka; často se Helence vysmívá pro nepohodlnost (nepochází z komunistické rodiny), profesi jejich rodičů (oba herci) a jejího nevlastního otce (že je Helenka nemanželské dítě)
- Secký, Lenka Krátká – Helenčini kamarádi
- slečna Anděla a Vladimír – vedoucí oddílu Jiskřiček
- paní Boženka Veverková – sousedka babičky v Zákopech, “drbou” s babičko Dášou
Děj:
Helenka, která vě věku 8 let ještě nemá úplně vyřešené svoje problémy a komplexy (jako je nadváha nebo výsměch kvůli rodičům, kteří odporují režimu) jednou ve školním rozhlase uslyší báseň, kde se mluví o Hrdém Budžesovi. Ta ji zaujme a přebírá si tohoto hrdinu jako motivaci k odstranění častého ponižování jak dětmi tak učiteli ve škole. Protože Hrdý Budžes vždy vytrval a nedal se, tak se Helenka také nedá! Helenčina matka, o které Helenka mluví jako o Kačence, pracuje v divadle spolu s jejím přítelem Pepou, který plní roli otce a je otcem Helenčina mladšího brášky Pepíčka. Vlastního otce Helenka nezná, protože odjel v jejím raném dětství do ciziny (žije v New Yorku). Všichni bydlí v Ničíně, ale Helenčiným snem je bydlet v Praze, kde má tetu a kde by potkávala její oblíbenou zpěvačku Milušku Voborníkovou. Helenčini rodiče přicházejí o práci v divadle kvůli nesouhlasu s režimem. Helenčina babička – matka její matky si mezitím dopisuje s pravým otcem – Freisteinem, který emigroval do USA. Helence dělá starosti právě to babiččino dopisování, protože babička ho informuje o Helenčené výchově, která jí připadá nedostačující. Helenka dopisy objeví a její matka se pohádá s babičkou. Rodiče nakonec dostanou angažmá v Praze, čímž kniha končí, stejně jako slavením Vánoc spolu se zbytkem rodiny. Na posledních stránkách čteme o tom, jak Helenka háže do kanálu fixy, které dostala od Freisteina a jak odhaluje pravdu o Hrdém Budžesovi.
——————
V průběhu děje dochází k situacím jako:
prožívání nočních můr o vlcích; řešení komplexu nadváhy pojídáním sněhu místo dortů; setkání s ničínskými cikány (> výprask od babičky); smrt spolužačky, zjištění, že Ježíšek neexistuje; zájezd s divadlem do Čáslavi; zranění v tělocviku; Helenčiny aktivity jako balet, sochání, němčina, malování s psaní pohádek pro Milušku Voborníkovou
Čas a prostor:
70. léta 20. století – doba normalizace
město Ničín – někdy se také odehrávalo v Praze, Zákopech…
Způsob vypravování:
(er forma nebo ich forma???)
ich forma – vypravěčem je Helenka (hlavní postava)
vyprávěno chronologicky, používán minulý čas
Jazykové prostředky:
užití přirovnání – “jako když se lebka usmívá”
použity vulgarismy, hovorový jazyk, nespisovný jazyk, jednoduchá slovní zásoba, také satirické prvky a zpřeházený slovosled
užita přímá řeč a dialekt (nářečí) z Čech (voni…)
Vlastní názor:
Hrdý Budžes mě vážně bavil! Příběh Helenky je vtipně podaný, takže jsem se vskutku zasmála. Zároveň nám její příběh dává okénko do doby, kdy nesouhlas s režimem znamenalo komplikace ve škole, zaměstnání i na společenských akcích.