Autor: Brigid Kemmerer
Další díla autora: Na co slova nestačí (2. Díl), Říkej tomu, jak chceš (3.Díl); Storm,…
- 1. Díl v sérii
Postavy:
Juliet Youngová – Hlavní postava, 17 létá studentka, skvěle fotí. Potýká se se ztrátou svojí maminky (světoznámé fotografky). Juliet je milá, hodná a pracovitá, po ztrátě své maminky se hodně uzavře, velmi bojuje se svou ztrátou a nedokáže se přenést, všechno jí ji připomíná a neustále se porovnává s ní (zejména ve fotografování). Obviňuje se z její smrti, přestože zemřela při autonehodě v taxíku
Declan Murphy – Hlavní postava, 17 letý student, vyzná se v autech. Po ztrátě jeho sestry, kterou zabil jeho otec (otec je ve vězení) při autonehodě (otec byl alkoholik), se snaží smířit s tím vším – on a jeho mamka, mamka si nakonec najde po několikátém pokusu partnera (Alana). V den jejich svatby se pokusí Declan Murphy vzít si život (opil se a ukradl auto jeho otce a následně se vyboural), proto má veřejné prospěšné práce a zápis v trestním rejstříku. Všichni studenti se ho snaží stranit, vyhýbají si mu, nemá hodně kamarádů – pouze Reva. Je pouze hodný na ty, které má rád.
Rev Fletcher – Vedlejší postava, 17 letý student, ovládá bojová umění a je silně věřící. Je to nejlepší kamarád Declana (už od dětství). Žije v adoptivní rodině. V dětství byl týrán svým otcem.
Děj:
Juliet se vyrovnává se smrti svojí maminky tím, že ji na hrob pokládá dopisy (“dopisuje” si s ní) o všem, co jí neřekla a také v dopisech obdivuje její tvorbu. Declan má dělat na hřbitově veřejně prospěšné práce a jednou nalezne na hrobě dopis. Rozhodne se na něj odpovědět. Ze začátku Julii trápí, že dopisy už nejsou mezi ní a její maminkou, ale po nějaké době si pravidelně začnou dopisovat. Dopisování je anonymní a pouze si vytvoří přezdívky Holka ze hřbitova (Juliet) a Tma (Declan). Začnou se navzájem svěřovat o ztrátách blízkých osob, svoje příběhy. Brzy si spolu vytvoří důvěru. Od dopisování přejdou ke psaní e-mailů a následného chatování. Každý z nich řeší vlastní problémy:
Juliet miluje fotografování, ale od smrti maminky na foťák nesáhla. Má pocit, že se s otcem odcizují a nemá už ani se svou nejlepší kamarádkou ten nejlepší vztah, neboť žárlí na její vztah s její mamkou. Její mamka pracovala jako fotografka ve válečných zónách, byla všemi obdivovaná. Juliet se s ní moc nevídala, ale psali si spolu hodně dopisů (, proto psala i po její smrti). Zažije okamžiky, kdy se jí po focení stýská, ale zároveň má pocit, že by jí zároveň mohlo více ublížit. Obdivuje svou maminku a dokola přemýšlí nad tím, co by si asi pomyslela.
Ian (mámin šéf) si chce nabídnou foťáky Julietiný maminky na prodej. Juliet však odmítá.
Declanův nevalstní otec Alan se nechová k Declanovi vůbec dobře, neustále je na něj nevlídný a něco mu zakazuje. Se svou mámou od smrti jeho sestry Kerry není také vůbec dobrý. Declan má pocit, že se je (spolu s Kerry a tátou) snaží nahradit. Proto když mamka Declana s Alanem otěhotní, má vztek z toho, že bude “do počtu” a navíc.
Jednou se Juliet nedaří nastartovat auto a zrovna je poblíž Declan, aby pomohl. Tím zlomil strach v Juliet. (Poprvé se setkali, když Juliet spěchala na hodinu a omylem do něho narazila. Declan měl u sebe kafe a kvůli té srážce se polil.) Začali se občas takto vídat, ale nikdy by je nenapadlo, že by jejich tajný pisatel měl být ten druhý).
Po plese Juliet jede svým autem domů a protože nevyměnila baterii (jak ji radil Declan), tak se auto v dešti, o půl noci, porouchalo. Nikdo nebyl k dostání. Táta to nebral a kamarádka taky ne. Začala si psát s Tmou, že neví co dělat. Tak Tma nabídl pomoc. Když ji Declan poprvé uviděl (rozpoznal auto, které už jednou opravoval), nechtělo se mu tomu věřit, ale otočil se a vrátil se. Declan ji našel brečet v autě. Ale Juliet vůbec nepochopila, že Tma je Declan a říkala, že na někoho čeká. Declan tak hrál dál svou roli a Juliet neměla tucha.
Juliet a Declan se následně i v realitě začnou sbližování (protože si hodně ublížili skrze slova). Začnou spolu trávit čas. A Juliet začnou napadat myšlenky, zda není náhodou tma. Juliet se mimo jiné také odhodláni opět fotit. Declan začne být aktivní v některých hodinách a tolik neflákat školu.
Pak ale Juliet zjistí, že ten den smrti její maminky byl stejný, co se Declan vyboural. (25.5.) Začne v tom vidět spojitost a Declan se snaží si vzpomenout. A uvědomí si, že Tma je Declan. Nakonec se zjistí, že se bouračky udály v jiných časech, takže ten stejný den byla pouze náhoda. Juliet se však pro případ nalezení nějakých informací ohledně její smrti rozhodne projít její foťaky. Také projde i její filmový foťák, na kterém měla ty nejdůležitější fotografie. Však místo toho, aby nalezla např. fotografii viníka nebo auta při nehodě (protože nezemřeli hned při ní, ale ještě nějaký čas žila), nalezne nahé fotky ní s Ianem. Juliet se nemůže srovnat s tím, že její mamka tátu podváděla.
Declan pomůže Alanovi s autem a tím se zlomí bariéra mezi nimi. Popovídají se a nevidí se navzájem tak černě. V rodině spolu mnoho věcí urovnají a dají si navzájem druhou šanci.
Kniha končí polibkem Declana a Juliet.
Časoprostor:
USA, středně velké město, 21.století (září-říjen daného roku)
Způsob vypravování:
(ich forma – er forma???)
Ich forma – z pohledu Juliet a Declana (po kapitolách se pohled mění, střídá)
chronologický postup s občasnými vzpomínkami na události
Jazykové prostředky:
Vložka (dopisy, e-maily, chaty)
objevuje se přímá řeč a dialogy
postavy vedou vnitřní monology a uvažuji – a náhodně přepadávají je myšlenky
- Morfologie – Je psáno hovorovou češtinou ( koncovky -ej), (nespisovnou češtinou)
Použita vulgární oslovení (čůráku!)
- Syntax – kniha je o tom, jak zranitelnost a otevření se lidem ohledně vlastních problémů může vést ke vzájemné pomoci a vyřešení problémů
- Motiv – (časté) Ianovy dotazy ohledně foťáků, rozuzlení až na konci — Ian je milences mamky Juliet
Vlastní názor:
Kniha se mi moc líbila, bylo skvělé vidět postavy z více úhlů pohledů (jaké mají světlé a temné stránky svých životů), Bylo fascinující pozorovat, jak se mladí lidé dokáží poprat s různými problémy v jejich životech. Také bylo příjemné sledovat romantickou linku mezi Declanem a Juliet.