(referát o filmu: Úsvit)
Úsvit je československé koprodukční detektivní drama z roku 2023. Na tomto filmu mě nejvíce zaujala tématika, která nás provází celým příběhem a to lidský hermafroditismus. Jedná se totiž o velmi tabuizované téma, o kterém se nejen nemluví, ale především ani neví. Ve filmu je mimo jiné použita skutečná učebnice Soudní lékařství napsána prof. MUDr. Františkem Hájkem, která byla vydána v roce 1937 – v této době se i odehrává děj.
Režisérem a producentem je Matěj Chlupáček a scénáristou je Miro Šifra. Úsvit je Chlupáčkův druhý celovečerní film. Matěj Chlupáček debutoval v roce 2013 snímkem Bez doteku jako vůbec nejmladší evropský režisér. V hlavní roli pak vystupuje Eliška Křenková (jako Helena Hauptová). Premiéra filmu byla 5. října 2023 v Česku i na Slovensku. Celý film trvá 117 minut. Natáčení započalo květnem 2022 v Lysé nad Labem v kulisách Beniesovy vily. Štáb poté pokračoval v Dřísech, ve Zlíně i v Tatrách. Místo děje město Svit, vzniklo unikátním způsobem: tvůrci zkombinovali reálné záběry, nákladnou dekoraci a model města v měřítku 1:7.
Hlavní postavou je Helena Hauptová, je manželkou bohatého ředitele fabriky ve městě Svit. Helena je postava, která především touží znát pravdu, zatímco její manžel se snaží o udržení dobré pověsti firmy. Skrze tyto rozdíly v hodnotách budou v průběhu filmu nastávat mezi nimi konflikty. Při jedné hádce Helena vykřikne větu: “tak hledáš pravdu nebo výmluvu?” která dokazuje Heleniny hodnoty. Helena však také trpí opakující se úzkostnými stavy, které se s postupujícím dějem častěji a častěji vrací. Samotná Helena je zároveň humorná postava a tím i částečně “nadlehčuje” situace, např. v dialogu:
Doktor: “Co vaše úzkosti?”
Helena: “Úzkosti teď mají úzkosti ze mě.”
Během příběhu je Helena téměř v osmém měsíci těhotenství a celý děj se odehrává v průběhu 5 dnů. Tyto dny se “odpočítávají” až do Helenina porodu. Děj se odehrává v roce 1937 v podtatranském městě Svit, které svým stylem má připomínat Baťovo městečko.
Děj: Do města Svit přijíždí těhotná lékařka, paní ředitelová Helena Hauptová se svým manželem, ředitelem továrny. Ten má spolu s dalšími „baťovskými“ lidmi postavit nové město po vzoru Zlína. Jejich plán ale naruší tajemný nález v areálu továrny a to mrtvé dítě. Toto dítě se však narodilo jak mužskými pohlavními orgány, tak i ženskými (respektive to tak vypadá)*. Celá situace musí být uchována v tajnosti, aby to nepošpinilo jméno firmy. Zatímco Helena jako nadšenkyně v lékařství začne hledat odpovědi na její otázky v učebnicích a u jiných doktorů, její manžel má “jasno”, že se jedná o sabotáž. Později mu ale jde jen hlavně o to, aby se to vše mohlo na někoho svést. Helena pomalu ale jistě zjišťuje pravdu o hermafroditismu a tím i odpovědi na její otázky.
Hlavní myšlenkou příběhu je touha nejen pravdu znát ale i ukázat světu. A také silnou ideou v ději je, jak taková pravda může ohrozit mezilidské vztahy, protože skrze rozdílné přístupy manželů ke vzniklé situace se jejich vztah začne postupně hroutit.
Film byl 24krát nominován a jedenkrát vyhrál cenu Slnko v sieti za “Najlepší filmový scenár”. Osobně jsem si celý tento příběh velmi užila, bylo to opět něco úplně jiného a osvěžujícího, než by člověk mohl čekat na československé filmové scéně.
*pozn.
Z přímé definice něco jako lidský hermafroditismus neexistuje, neboť hermafroditi mají vždy funkční oba dva pohlavní orgány (takto to mají např. hlemýždi). U lidí však může nastat situace, kdy jsou pohlavní orgány nevyjasněné – nejsou typicky mužské ani ženské, jsou někde mezi. Příklad: Mezi něčím, co může vypadat jako varlata (ve skutečnosti zvětšené velké stydké pysky) se může nacházet vulva. Zvětšený klitoris pak může připomínat penis. Z takového jedince může vyrůst člověk připomínající vnějším vzhledem spíše muže, ale ve skutečnosti může mít funkční ženské pohlavní orgány
(lidští hermafroditi tak nikdy nemají funkční oba dva pohlavní orgány, buď pouze jeden nebo žádný).